O nás
Naše Historie
Ustavující schůze se konala 28. června 1865 a toto datum je obecně Považováno za datum počátku existence berounského Sokola, a to i přesto, že v té chvíli nebyl úředně spolek ještě vůbec potvrzen. Vznik spolku je spojen s pěveckým spolkem Slavoš a také s dobrovolnými hasiči. Jednota původně vznikla jako tělocvično-hasičská, stejně jako mnoho dalších v této době. Spojení s hasiči trvalo až do roku 1875, kdy došlo k rozdělení spolků. Sokolové se s hasiči rozešli v dobrém a až do roku 1884 se jednota stále jmenovala Tělocvično-hasičská.
Z počátku se cvičilo pod širým neben na propůjčené zahradě u mlýna „Na ostrově“. Poté si pronajali místnost v hostinci „U plzeňské brány“. Cvičilo se 3x týdně. V roce 1866 měl spolek 30 členů, a tak se v červenci r. 1867 uskutečnilo první veřejné vystoupení, které se konalo v zahradě hostince „U černého orla“. Vystoupení mělo ohromný úspěch a tělocvičný spolek se upevnil. 14. Června 1868 vysvětila tělovýchovná jednota svůj vlastní prapor, který byl stříbrem a zlatem vyšívaný.
70. léta 19. století nebyla pro Beroun příliš příznivá, což vedlo k obrovské stagnaci spolku. Město potkávala jedna pohroma za druhou. Nejprve přišla ničivá povoděň v květnu v roce 1872. Záplavám předcházely mohutné deště, ale největší pohroma nastala, když se protrhla hráz na rybnících v Popovicích. Během pár hodin voda zaplavila 32 obcí, včetně Berouna.
Voda se zvedla o více než sedm metrů a trvalo tři dny, než voda opadla. Ve městě se navíc rozmohla epidemie cholery. V roce 1873 došlo – po prodělečné světové výstavě ve Vídni – ke krachu na burze, který odstartoval první globální hospodářskou krizi následovanou dlouhou stagnací.
Spolkový život šel tedy stranou, neboť lidé měli dost starostí se svým živobytím. Stagnace spolku vyvrcholila rokem 1875, kdy se osamostatnila hasičská složka.
